MaCe


Nejnovější galerie:

"To jsou pořád nějaký sýkory, ledňáčci a další drobota, radši vyfoť orla..." poslouchám každou chvíli a nebo "Hele, támhle dneska bylo tolik a tolik káňat...". "Orli nefotim..." odpovídám zpravidla... "ani jiný dravce.". Ale proč vlasně? Sám nevím. Letos na podzim se to nějak zlomilo, nevím jestli za to může pozorování pochopů, přílety poštolek na krmítko, či častý výskyt orlů v okolí. Prostě jsem se rozhodl to zkusit. S jednoduchým cílem - vyfotím si káně... je nejhojnější dravec, jsou vidět u každé cesty... A tak jsem připravil újeď. Během pár dní zmizela. Postavil jsem trvalý kryt a po pár dnech šel poprvé fotit. Sedím v krytu, je začátek ledna. Káně posedává po okolí ale na újeď se mu nechce. Nakonec neodolá. Foťák poprvé zacvaká, káně popadne část návnady a odlétá mimo dosah. Tím jsem dneska skončil... Další chladný den. Sedím v krytu. Poučen z předchozího nezdaru s přesvědčením, že nezačnu fotit dřív, něž se začne dravec cpát. Po několika hodinách káně sedá. Krotím emoce, držím. Sedí, neklidně se rozhlíží. V tu chvíli je tu druhá a pouští se do rvačky. Nakonec obě poodletí, každá na jiný konec louky a zpovzdálí kotrolují situaci. Ale před objektiv už nepřiletí ani jedna. Další odpoledne. Sedím, vyhlížím dravce. Najednou se mihne stín a u návnady sedí jestřáb. Toho bych opravdu nečekal... mladý jedinec. Nečekám... jen trošku pootoč hlavu... cvak. Jediný snímek. Křídla v obloze, přede mnou prázdno. Jediná návštěva tento den. Následuje období hnusného počasí. Pak konečně napadnul sníh. Desítky neúspěšně prázdných hodin u ubývající návnady. Ale ubývá jenom když já tu nejsem. Alespoň mám ten dojem. Další víkend, rekordní mrazy a jasno. Zkusím to. Za tmy, po šesté ráno, teploměr ukazuje -23°C. Přemlouvám auto aby nastartovalo, už to chci i vzdát. Ještě za tmy sedím v krytu. po třech hodinách se objevují straky, chvíli po nich vrány... Mám z nich docela radost. Káně uvidí, že je bezpečno a snad přiletí. Za půl hodiny je tu. Najednou mizí, i všichni ostatní. Co se zase děje? Někdo poblíž prošel? Ne. Mihne se stín. Velký. Najednou mi před objektivem sedí orel mořský. Ani nedýchám. Nevím, jestli fotit nebo čekat. Risknu jeden "zajišťovací" snímek. Je stále v klidu... Popojde k újedi, začíná se cpát. Nadávám si... Kryt jsem postavil v prosinci. Teď mám skoro celé dopoledne lehké protisvětlo. A orel sedí celou doby zády na světlo, hlavu ve stínu. Konečně se pomalu a neochotně otáčí. Nastavuje tvář světlu a já fotím jak o život... Vydržel dokud všechno nesežral. Pak prošli myslivci, všechno odletělo a celé odpoledne jsem už nic neviděl. Ale dneska mi to nevadí. Jsem víc něž spokojený. Druhý den vyrážím opět za tmy a opět ve stejném mraze, pln očekávání. Jedinou radost mi ale udělal dopoledne jestřáb (podle poutek nějaký sokolnický utečenec). Ostražitý je ale stějně jako jeho divoký kamarád a brzo mne opouští. Zbytek dne už nepřiletěla ani straka... I tak jsem tak nějak spokojený. Sice jsem v krytu proseděl desítky hodin a pořádnou fotku káněte (kvůli kterému to vlastně začalo) nemám, ale to mi až tak nevadí. Rozhodně je to víc než zajímavá zkušenost a určitě se k focení dravců ještě vrátím...


Starší galerie jsou zde...