MaCe


22.12.2011 cca 15 hodin - zvoní telefon - "Co děláš zejta? Se žením, tak mi to přijeď nafotit...". Co by ne. Venku je hnus, světlo žándý, inverze, mrholí. A mám volno. Takže den před Vánocema svatba. Komorní záležitost, svatebčani, svědci, rodiče. Hlavně, že je panna Dana se dvěmi dcerami konečně vyvedena z hříchu a pojata za řádnou choť. Takže nezbejvá, než popřát "Hodně štěstí".





1.-2.října 2011. Tak se po roce jedeme podivat do Karlštejna, na vinobranní. Loni byl hnus počasí, tak jsem ani nevytáhnul foťák. Letos je krásně. Zas je ale hodně lidí, takže focení v tlačenici... Nakonec jsem všechno fotil teleobjektivem... Pár foteček herců, klaunů, rytířů a další potulné verbeže jakožto i žen sličných najdete v galerii.





Pár fotek z tréninku Dračích lodí na Světě 19.9.2010.....








Sobota, 14.8.2010. Čeká nás poslední (čtvrtá) svatba letos. Teda ne naše :-). Možná jsme z toho víc nervózní než hlavní aktéři. Já zejména proto, že záložní foťák dosloužil, takže s jedním tělem, značnou dávkou nervozity a záložním "kompaktem - skorozrcadlovkou" se pouštím do víru reportáže. Žánru, který moc neumím....ale snažím se učit a nějak to dopadne, není to koneckonců poprvé. Ale dost o mých pocitech, o pocitech ostatních snad něco napoví fotky. Prostě nakonec si řekli ano, nacpali se, protancovali střevíce...



Sobota, 3.7.2010. Šílený vedro. I v Brně. Přesto si Sylvie Dyková a Václav Zouhar řekli v poledne u kostelíka ANO. Asi je to tím horkem.... Svatba ve starým stylu, rozvoz veteránama, mejdan v Technickém muzeu v expozici páry...prostě prima den. Pár z tý hromady fotek co jsem jim napáchal můžete zkouknout v galerii.





Pátek, 18.6.2010. Přes četná varování a nabídky alternativních řešení stanuli na Hluboké "před oltářem" David Machart a Hanka Palivcová, aby si řekli své Game Over :-). Nu což, komu není rady, tomu není pomoci. Těch pár fotek, co je tu k vidění, nejspíš nepotřebuje komentář, ženicha a nevěstu poznáte a na ostatních až tak nezáleží. Flám se protáhnul do svítání a bylo to fajn. Jo, není nad cizí svatbu :-). Všech asi tisíc fotek, co jsme tam s Blankou nacvakali má David, takže se kdyžtak hlaste u něj, jestli jste tam byli, tak se určitě najdete :-D.



Tak zase jednou vyrážíme na rafty na Otavu. Na víkend. Počáteční optimismus nám sebral nedostatek vody, nakonec i přes stav pod 80cm několikrát "hoblujeme" mezi čeňkárnou a Rejnštejnem.







Začalo to nevinně. "Pojeď na lyže", praví žena. "Vždyť pojedem do Krkonoš", na to já. "Já myslím na opravdový lyže", na to ona. No to je blázinec. Jako by v Krkonoších nebyly opravdový lyže. Podařilo se to "odročit"... Nakonec ale náhoda ukázala co umí, takže jedeme na týden do Italského střediska Monte Bondone u Trenta (www.ski.it). V sobotu 650km tam... Od nedělě do čtvrtka nám svítilo sluníčko, v pátek jsme přežili mlhavý počasí. Takže se celej týden lyžovalo a prknovalo jako o život. Ve středu odpoledne jsme si udělali výlet do Trenta, aby jsme ty ošoupaný nožičky trochu odpočali. No a v sobotu zase zpátky... Pár foteček z týhle dovolený si můžete prohlídnout v galerce...


Tak přešel rok a zase míříme na týden do Krkonoš, na Panenku. No co Vám budu vyprávět. Jedli, pili, hodovali..., lyžovali, sáňkovali, běžkovali... Počasí nás trošku zlobilo, sem tam se oteplilo, občas pršelo a mlha byla, když neměla být. Takže fotky jsou spíš chlastací a pózovací, protože a jelikož... A vůbec, buďte rádi, že jsou alespoň nějaký :-D





Kdo tomu nevěřil, už věří.... Neb holky Kociánovy se rozhodly, že dotáhnou dva nešťastníky k oltáři a to se jim 19.9.2009 taky povedlo. A protože už nebylo cesty zpět, zaznělo pod lípou čtyřikrát ANO. Děkujeme všem, co se na nás přijeli podívat a morálně nás podpořit...díky.
Marek a Blanka.

Většinu fotek fotil Jan Zabranský, něco málo je ode mne...



Po roce zase na lyže do Krkonoš, na Panenku. V poměrně tradiční sestavě doplněné o pár capartů a po netradičních komplikacích, kdy v hodinu odjezdu sháníme poslední řidiče a následně zbytky pozapomínané výbavy se vydáváme směr Velká úpa. Počasí nás letos vyslyšelo, skoro celý týden sněží - takže užíváme lyží na úkor focení. Sluníčko se objeví asi na jednu hodinu. Jinak sněží a sněží. Tenhle drobný handicap doháníme po řadu večerů rumem pod umělým osvětlením. Smutné bylo akorát úterý, kdy jsme v místní nálevně dopili všechno pivo, následně bílé víno (červený nám nechutnalo) a když došla i zásoba vody, byl nejvyšší čas odkráčet domů. To se nám také v časných ranních hodinách podařilo. Omluvte proto prosím sníženou kvalitu některých fotografií, neb většina z nich je pořízena skrze rumový filtr.


V sobotu 8.11.2008 se konalo v Jistebnici již tradiční ukončení sezony místního agilního cyklistického spolku - Poslední huštění. Po úvodním krátkém občerstvení v hospůdce se účastníci vydali na náročný Závod velocipédů.



Jezdci byli rozděleni do kategorií:
1. holobrádci
2. ctihodní (knír)
3. kmeti (plnovous)
4. dámy

Závodníci plnili tyto úkoly:
• 1. Jezdec při průjezdu ustaví velociped do stojanu přejde ke stolům usedne a decentně vypije půllitr piva ze sklenice.
• 2. Jezdec při průjezdu ustaví velociped do stojanu přejde ke stolům usedne a vypije připravené kafíčko a sní koláček.
• 3. Jezdec při dojezdu do cíle ustaví velociped do stojanu a hlavní rozhodčí mu přidělí výsledný čas.
• Dámy neplní úkol č.1.
Hlavní rozhodčí a lékař závodu sledují jezdce při plnění úkolů a udělují trestné minuty za nevhodný chvat při jídle a pití a doctor neustále sleduje zdravotní stav jezdců.
Po průjezdu posledního velocipédisty cílem se vydali všichni jezdci na svých velocipédech na jízdu krajinou. Konkrétně se jelo do cca 6 km vzdáleného Nadějkova. Jízda sloužila hlavně k tomu, aby velocipédisti získali potřebnou žízeň na nápoje podávané v místním hostinci. Po uhašení žízně se jezdci vydali zpět, aby obnovili žízeň. To se drtivé většině úspěšně povedlo, neb nazpátek to bylo většinou kopce. V jistebnickém lokále se pokračovalo v občerstvování až do pozdních nočních hodin. To jsme se však již neúčastnili, protože našemu nejmenšímu účastníkovi se pobyt v začouzené hospodě moc nelíbil... Jistebnice žije bujným společenským životem. Po Posledním huštění, po napadnutí sněhu, proběhne První píchání (..myšleno běžkařskými holemi), na konci zimy Poslední píchání a zcela nečekaně na jaře První huštění! A tak to běží odnepaměti stále dokola...


Tak jsme se letos s Blankou jeli po roční přestávce podívat na Karlštejn na vinobranní. Strávili jsme příjemný víkend ve společnosti Broučí rodiny, nechali se ukecat na slanění do Tomáškárny (propast v Tomáškově lomu u Srbska) a absolvovali jsme odpolední program na vinobranní. V neděli jsme pak navštívili Koněpruské jeskyně. Komentáře k fotkám jsem tentokráte nepsal, podle mne je ani nepotřebují (stejně je to směs cizích lidí a míst :-D). Fotky jsou tentokráte od Blanky a ode mne.




Jako každý rok i letos zavítáme na naší oblíbenou boudu do Krkonoš. Přestože sníh nepadal už dva měsíce a přes týden několikrát pršelo, byly podmínky docela dobré a zalyžovali jsme si. Došlo i na běžky a procházky, nesměly chybět ani naše oblíbené hospůdky. Fotky berte tentokráte s rezervou, spíše reportážně.