MaCe


Ledňáček říční (Alcedo atthis). Pro mne velká láska, posedlost a nekonečná motivace. A spousta nesplněných fotosnů a nedostižených motivů a okamžiků. Strávil jsem s nimi letos (opět) spoustu času. A udělal pro fotky spousty práce. A v neposlední řadě se staral o blahobyt objektu. To se podařilo a páreček vyvedl na tomto místě dvě snůšky. A teď už bych Vás rád pozval do galerie, kde můžete nahlédnout i pod vodu na neobyčejný způsob, kterým tento drahokam mezi naším ptactvem loví.




Stejně jako vloni, i letošní zimu jsem obětoval něco času a věnoval se sem tam focení u připravených krmítek. Radost mi dělalo několik druhů, které jsem vloni ani nezáhledl (dlask, stehlík) a naopak, některé loňské chyběly (parukářka). Doufám, že i příští zimu bude alespoň trochu času na krmítka a "opravu" některých ptáků, kteří se mi pravidelně objevují a přesto unikají - jako krahujec nebo žluna. Původně jsem chtěl ještě přidat "backstage" fotografie - dokumenty o samotném focení, ale asi to nechám na podzim. Snad si vzpomenu a navíc to v dané době bude aktuálnější. Mimo to právě začíná jaro (zítra je první jarní den), na mokřadech se objevili první bahňáci, kulící přebírají písečná dna rybníků, zrzohlávky čeří vodní hladinu a ledňáčci začínají pískat podél potoků. Takže další nová motivace a spousta práce, objevování a poznávání způsobů života různých druhů a při troše štěstí i pár alespoň trochu zajímavých fotek.


"To jsou pořád nějaký sýkory, ledňáčci a další drobota, radši vyfoť orla..." poslouchám každou chvíli a nebo "Hele, támhle dneska bylo tolik a tolik káňat...". "Orli nefotim..." odpovídám zpravidla... "ani jiný dravce.". Ale proč vlasně? Sám nevím. Letos na podzim se to nějak zlomilo, nevím jestli za to může pozorování pochopů, přílety poštolek na krmítko, či častý výskyt orlů v okolí. Prostě jsem se rozhodl to zkusit. S jednoduchým cílem - vyfotím si káně... je nejhojnější dravec, jsou vidět u každé cesty... A tak jsem připravil újeď. Během pár dní zmizela. Postavil jsem trvalý kryt a po pár dnech šel poprvé fotit. Sedím v krytu, je začátek ledna. Káně posedává po okolí ale na újeď se mu nechce. Nakonec neodolá. Foťák poprvé zacvaká, káně popadne část návnady a odlétá mimo dosah. Tím jsem dneska skončil... Další chladný den. Sedím v krytu. Poučen z předchozího nezdaru s přesvědčením, že nezačnu fotit dřív, něž se začne dravec cpát. Po několika hodinách káně sedá. Krotím emoce, držím. Sedí, neklidně se rozhlíží. V tu chvíli je tu druhá a pouští se do rvačky. Nakonec obě poodletí, každá na jiný konec louky a zpovzdálí kotrolují situaci. Ale před objektiv už nepřiletí ani jedna. Další odpoledne. Sedím, vyhlížím dravce. Najednou se mihne stín a u návnady sedí jestřáb. Toho bych opravdu nečekal... mladý jedinec. Nečekám... jen trošku pootoč hlavu... cvak. Jediný snímek. Křídla v obloze, přede mnou prázdno. Jediná návštěva tento den. Následuje období hnusného počasí. Pak konečně napadnul sníh. Desítky neúspěšně prázdných hodin u ubývající návnady. Ale ubývá jenom když já tu nejsem. Alespoň mám ten dojem. Další víkend, rekordní mrazy a jasno. Zkusím to. Za tmy, po šesté ráno, teploměr ukazuje -23°C. Přemlouvám auto aby nastartovalo, už to chci i vzdát. Ještě za tmy sedím v krytu. po třech hodinách se objevují straky, chvíli po nich vrány... Mám z nich docela radost. Káně uvidí, že je bezpečno a snad přiletí. Za půl hodiny je tu. Najednou mizí, i všichni ostatní. Co se zase děje? Někdo poblíž prošel? Ne. Mihne se stín. Velký. Najednou mi před objektivem sedí orel mořský. Ani nedýchám. Nevím, jestli fotit nebo čekat. Risknu jeden "zajišťovací" snímek. Je stále v klidu... Popojde k újedi, začíná se cpát. Nadávám si... Kryt jsem postavil v prosinci. Teď mám skoro celé dopoledne lehké protisvětlo. A orel sedí celou doby zády na světlo, hlavu ve stínu. Konečně se pomalu a neochotně otáčí. Nastavuje tvář světlu a já fotím jak o život... Vydržel dokud všechno nesežral. Pak prošli myslivci, všechno odletělo a celé odpoledne jsem už nic neviděl. Ale dneska mi to nevadí. Jsem víc něž spokojený. Druhý den vyrážím opět za tmy a opět ve stejném mraze, pln očekávání. Jedinou radost mi ale udělal dopoledne jestřáb (podle poutek nějaký sokolnický utečenec). Ostražitý je ale stějně jako jeho divoký kamarád a brzo mne opouští. Zbytek dne už nepřiletěla ani straka... I tak jsem tak nějak spokojený. Sice jsem v krytu proseděl desítky hodin a pořádnou fotku káněte (kvůli kterému to vlastně začalo) nemám, ale to mi až tak nevadí. Rozhodně je to víc než zajímavá zkušenost a určitě se k focení dravců ještě vrátím...


Stejně jako vloni jsem letos chystal na zimní focení ptáků. Letos bych si rád dopřál stehlíky a více se zaměřil na šplhavce (strakapoudy a podobné). Takže už na podzim jsem tipoval lokalitu právě na stehlíky. Nakonec se mi podařilo najít místo s větším množstvím bodláků a navíc poměrně klidné. Risknul jsem to, koncem října postavil krmítko a začal jej pravidelně plnit. A stehlíci se tu skutečně objevili. Takže se mi podařilo splnit si další fotografický sen s tímto obdivuhodným tvorem. Nakonec se mi jich na krmítku objevovalo několik desítek a vydrželi na místě až do konce roku. Dnes se sem tam objeví jeden či dva v hejně se zvonky. Stejně tak se dařilo se strakapoudem velkým. Tento asi všudypřítomný šplhavec za trochu loje rád zapózuje - a má na svém krásně kontrastním těle co ukazovat. Horší je to se strakapoudem prostředním. A zatím mi zcela unikají žluny a nejméně častí strakapoudi (v ty jsem ale ani moc nedoufal a jejich přítomnost by byla opravdu velkou náhodou). Nicméně, přes svůj původní cíl jsem fotil i další naše opeřence a stále znova se musím obdivovat kráse třeba obyčejného vrabčáka. Pokud Vás fotky navnadily, vězte že na zřízení krmítka, byť doma za oknem stále není pozdě a ptáci Vám určitě budou za pytlík slunečnice a zrní či lojovou kouli vděční. A příště? Asi vám prozradím, jak si nachystat krmítka vhodná právě na focení.


Náš drahokam. A moje láska. Focením a pozorováním zajímavého života těchto nádherných ptáků jsem strávil stovky hodin. Fascinují mne. Jejich nádherná barva a její proměnlivost. Jejich způsob lovu a života. Jejich hlas. Ledňáčci se vyskytují výlučně v blízkosti vod, jsou závislí na lovu ryb případně žab, kterými se živí. Hnízdí většinou ve stržených kolmých březích čistých řek a potoků, případně v kořenovém balu vývratů poblíž těchto vod a to až čtyřikrát ročně (zpravidla 2-3x). Většinou ho uvidíte letět nízko nad hladinou poté, co jej vyplašíte na některém z jeho oblíbených stanovišť. Těmi jsou nejčastěji neolistěné větve či kůly nad vodou, stébla rákosu či jiné vegetace. S těchto vyhlídek ledňáček sleduje dění ve vodě a vybírá si svou příští kořist... Pro tu se pak střemhlavě vrhá do vody, aby se poté mocným úderem křídel o hladinu vrátil do vzduchu, zpravidla s ulovenou rybkou. Neměl jsem letos v plánu věnovat jim tolik času. Chtěl jsem fotit a pozorovat jiné ptáky našich vod. Při pozorování potápek, zrzohlávek, čírek či vodoušů a čejek ale často uslyším zvuk, který zastavuje mojí krev. Zkušený pozorovatel či ornitolog jej dobře zná. Většinou jeho původce nejprve slyší, pak až vidí. Nízko nad hladinou se objeví nádherně modrý hřbet ledňáčka. Koukám, kam sedá, kde loví. A už premýšlým, jak se tam dostat a jestli je to vhodné místo pro focení. A zase jsem ztracený... Ostatní mají smůlu, teď je tu ON. Či ona. U dospělých je od sebe poznáte podle zobáku. Samička má červenou jeho spodní část, sameček černou. Kupodivu, na většině fotek mám samečka. Měl jsem letos v plánu trochu jiné fotky, než klasické "ptáky na klacku", ale zčásti mi nepřálo štěstí, díky kterému se mi nepodařilo odfotit páření, zčásti počasí, když v srpnu víceméně dva týdny propršelo. A zčásti taky lenost...když jsem ne každou příležitost využil. Ale snad se mi to ještě nekdy podaří napravit... Zatím Vás pozvu do letošní galerie ledňáčků...


Letos se zase kulíci usadili na jedné mojí oblíbené lokalitě. A protože bylo suché jaro, podařilo se jim dokonce vyvést mladé. Kulíci totiž hnízdí na zemi, většinou na písečných ostrůvcích v řekách a vypuštěných rybnících. Moje plány ale hatilo nepěkné počasí... málo času a nějaká choroba. Nakonec jsem se ale ke kulíkům na chvíli dostal. Sice se mi nepodařilo nafotit "portréty" kuřátek, ale i tak to stálo za pozorování. Páreček úspěšne vyvedl a vykrmil čtyři potomky. Jejich pozorování bylo moc pěkným zážitkem a doufám, že se mi podaří k nim příští rok vrátit....



Dodnes si pamatuji svůj úžas, když jsem kdysi zjistil, jak nádherný pták žije v Čechách (resp. většinou na Moravě). Před pár lety jsem pak poprvé zatoužil po setkání s vlhami a po možnosti je fotit. A to se mi teď, díky pozvání kamaráda z Moravy, splnilo. Patří mu za to velké díky, protože ten den a půl strávený pozorováním a focením těhto nádherných ptáků stál opravdu za to. Vlha pestrá přilétá na většinou začátkem května aby se v našich končinách postarala o rozšíření druhu. Hnízdí ve strmých písčito-hlinitých stěnách, kde hloubí nory (podobně jakoi třeba ledňáčci). Její hlavní potravou je hmyz, zejména čmeláci, včely, vážky a motýli. Na Moravu jsem vyrazil ještě před počátkem krmení mladých (v tomto období se vlhy páří, kopou nory, začínají snůšky). To sice není úplně ideální z hlediska aktivity (období bojů o místa ve stěně už jsem propásl), ale zase je více času na pozorování ptáků. První den přicházíme na místo chvíli po východu, rychle tipujeme místa a mizíme v krytech. Lokalita je poměrně rozlehlá, nicméně celá ve svahu, takže míst k usazení není mnoho. Čekám na přílet vlh, doprovázený jejich charakterickým švitořením. A za chvíli jsou opravdu tady. Klidně posedávají po okolí, v bezpečné vdálenosti od našich objektivů. Nebo blízko, ale na místech, kam není možné se otočit, nebo je mezi námi tráva či jiná překážka. Mně je to ale úplně jedno. Jsem unešen, uchvácen, pohlcen. Některé páry se začínají pářit na okolních stromech. Někdy po klasickém rituálu, kdy samiček nosí samičce čmeláky a ta mu je až neurvale bere, jindy bez viditelné předehry, jakoby náhodně. V poledne jsem nucen změnit místo, kvůli světlu. Sluníčko peče... Volím sice ne moc pohodlné stanoviště, ale ve stínu... v krytu už je šílené horko. Přede mnou rozkvetlý šípek a představa o vlze sedící mezi květy šípku. Fotka, která mi zatím zůstala zapovězena. Přesto, že jsem původně chtěl fotit jenom dopoledne a večer, zůstávám na místě celý den. V podvečer ještě jednou změním místo... což nakonec nebylo až tak šťastné řešení. Ptáci se mi vyhýbají a tak zkouším něco v letu či pohybu, byť proti ne příliš ideálnímu pozadí. Třináctihodinový maraton končí s upadnutím lokality do stínu. Mám dost, balím, mizím. Zítra má pršet, uvidíme. Ráno je ale modro, jen oblačný pás na horizontu vyhrožuje deštěm. Váhám, ale jedu. Původně vytipované místo jsem vynechal a sedám na osvědčené, ze včera. Netrvá dlouho, sluníčko mizí. Všude je stín. Ale zůstávám... nakonec mi před objektiv sedne samička, pár vteřin po ní sameček. A najednou se páří. Bez krmení, bez varování. Nestíhám ani sundat telekonvertor. Větvička lítá o 20cm nahoru, dolů. Trvá to pár vteřin... Nejvíc mne mrzí absence světla. Chvíli na to začíná pršet. Přesunu se pod křoví a ještě chvíli fotím vlhy proti hnízdní stěně. Pak už prší moc a dochází čas. V poledne je čas udělat těmto nádherným stvořením pá pá. Snad se ještě uvidíme....


Tak jsem se zase jednou odhodlal k focení. Místní lokality ale letos tak nějak zejí prázdnotou, spousta rybníků vypuštěných. Oblíbení roháči a jiné vodní potvory skoro nikde, jen pár bláznivých jedinců na malých hladinách. Ale něco přeci. Podél břehů a v bahně prázdných rybníků pobíhají bahňáci. Zejména vodouši bahenní (Tringa glareola). Kromě nich i čejky a jespáci, další druhy vodoušů, kulíci a pisíci. Právě vodouši bahenní mi padli do oka. Tak proč je nezkusit. No, první výprava hodně neúspěšná, nejblíže jsem se dostal asi na 100 metrů. Další pokus - pevný kryt, aby si zvykli. O něco lepší, ale ne o moc. Za 2x několik hodin v krytu jsem neudělal kloudnou fotku, prostě pořád nepřijdou. Tak jinak. Krok první pozorování a poznání. Poznání první: Kde je jeden, přiletí další. Prostě sedají tam, kde už někdo je. Poznání druhé: Kam jde jeden, jdou ostatní - skoro celé hejno se pak pohybuje stejným směrem. Poznání třetí: Máme svojí oblíbenou trasu. Takže následuje výroba balabánů (maket ptáků) a příprava na další focení. Po příjezdu vybírám místo, na oblíbené trase, ptáci jsou zrovna na odlehlé straně. Rozmístím balabány, ulehám pod maskovačku... měním místo kvůli pozadí... znova ulehám. A ejhle, ono to funguje. A jak to dopadlo, se můžete podívat v galerii... Musím přiznat, že jsem si za těch pár dní tyhle zajímavé a pěkné (ano, přesto že nehýří barvami ani neoplývají nikterak bizardními proporcemi) ptáky oblíbil a doufám, že se k jejich dalšímu focení dostanu dříve, než odtáhnou dál, na sever.


Tak jsem začátkem zimy rozmístil pár krmítek. Zpočátku nebyl zájem ptáků nic moc, časem si ale zvykli a začali likvidovat obsah neskutečným tempem. Už jsem si připadal jak dealer slunečnice a jiných dobrot a obcházel se sypáním každý den. Takže jsem krmítka klasické konstrukce typu "domeček" nahradil krmítky se zásobníkem. No navyráběl jsem na tuhle zimu asi deset krmítek :-). Momentálně si na dobroty chodí sýkory (koňadra, modřinka, lužní, babka, uhleníček, parukářka), brhlík, sojka, strakapoud velký (začátkem zimy mi na jedno krmítko chodil i strakapoud prostřední, poslední dobou jsem ho neviděl), šoupálek a nově na jedno krmítko pěnkava a čížek lesní. Takže mám ještě chvíli co fotit. Některé druhy se myslím povedli, některé mám vyfocené "dokumentačně" a některé zatím vůbec. Doufám, že se mi na krmítkách objeví i další druhy jako dlask, hýl nebo pěnkava jíkavec.


Srpen/září 2010 - měl jsem možnost strávit hodně krásných chvil v blízkosti těchto nádherných stvoření. Nelituji ani okamžiku, přesto, že jsem občas přišel domů "s prázdnou" a občas si připadal spíš jako krmítko pro komáry. Z nedostatku pevné vůle vystavuji pár dalších fotek až teď, jsou jaké jsou a příští rok snad budou lepší.
30.5.2010 - Tak už nám letos ledňáčci konečně zasedli na snůšku (no, asi už chvíli sedí...).




23.5.2010 - Tak číslo jedna je zatopený a číslo dva přišel o snůšku... Kulíci tam poletují, tak se uvidí. 16.5.2010 - Focení u jiných kulíků. Číslo jedna zatím sedí, zbývá sotva 5cm do zaplavení.
15.5.2010 - Po deštích stoupla voda, takže jsem ležel v mokru.
11.5.2010 - První focení, jenom tak z pod celty...





12.-18.4.2010 - Tokání atakdále....
8.6.2010 - Navzdory počasí je vysezeno a vozíme a krmíme mládež.
















Pár fotek Třeboňské krajiny. Byl jsem líný hledat v tom pořádku, co mám v počítači, takže to zatím musí stačit :-D